České teplárny v roce 2020 investovaly 1,5 miliardy korun do snižování emisí škodlivých látek. Od roku 2013 šlo už o 25 miliard. Největší výzvou současnosti jsou ale emise skleníkových plynů, ty musejí do roku 2050 zmizet. Hlavním palivem i nadále zůstává uhlí. Rostoucí ceny povolenek k jeho spalování ale dostávají teplárny do problémů. Dočasně mělo pomoci vyšší zapojení zemního plynu, po vypuknutí války na Ukrajině se ale hledají i další řešení.
Stát chce teplárny podpořit 40 miliardami z takzvaného modernizačního fondu [1], kam zamířilo 150 miliard z emisních povolenek. Stále se ale vedou spory, jak s teplárnami, které jsou nyní v nevýhodě, naložit dál. Zatímco na ně tvrdě dopadají ceny emisních povolenek, na menší zdroje nikoliv.
Proto je například pro bytové domy výhodnější pořídit si vlastní vytápění. Pokud si běžný bytový dům topí uhlím, platí z tuny daň jen 170 korun. Velká teplárna ale musí zaplatit za tunu při současných cenách 1300 až 1900 korun za emisní povolenky. Jde tak o nerovný souboj, navíc podporovaný dotacemi na nové technologie pro bytové domy.
Teplárny v nevýhodě
Teplárny zásobují přes tři miliony lidí, školy i úřady. Vláda má snahu jim pomáhat, a to nejen skrze modernizační fond. Ekologové ale tvrdí, že podporovat teplárny není správné. Podle nich je nutné jít na to z druhé strany – investovat do zateplení budov, aby nebylo potřeba tolik tepla a zároveň obdobou emisních povolenek zatížit i menší kotelny a případně i domácnosti. Menší zdroje by tak nebyly ve výhodě a i domácnosti by byly nucené od pálení uhlí i plynu ustupovat. Zároveň by to však zatížilo rodinné rozpočty.
Řešení této situace se stále hledá. Teplárnám mělo původně pomoci vyšší nasazování zemního plynu, který je ekologičtější a jehož spalování produkuje méně skleníkových plynů. Proto s sebou nese i menší náklady na emisní povolenky. Přesto však mělo jít jen o dočasné řešení, které navíc bledne ve světle geopolitické bezpečnostní situace. Znamenalo by totiž větší spotřebu plynu, který do Evropy nyní dominantně přichází z Ruska. Dlouhodobě se s plynem ovšem počítat nedá, jde o fosilní palivo a po roce 2050 již nebude možné jej k vytápění využívat. Bude nutné zvedat podíl bioplynu i biomasy a více využívat i obnovitelné zdroje.
Plyn jako dočasné řešení
Ačkoliv plyn technicky mohl pomoct s koncem uhlí, a to nejen v teplárnách, ale i v domácnostech a průmyslu, do bezemisní energetiky se nehodí. I možnosti nahradit jej obnovitelným bioplynem jsou omezené. Nastoupit musí hlavně zelené zdroje, jako jsou větrné a fotovoltaické elektrárny. Řada zemí včetně Česka se chce také opřít o nové jaderné reaktory.
Budoucnost patří novým technologiím. K vytápění se ve stále větší míře používají tepelná čerpadla. Teplárny vedle zemního plynu využívají i obnovitelnou biomasu a bioplyn. Díky kogeneračním jednotkám pak s teplem zároveň vyrábí i elektřinu a tím ve výsledku uleví rozvodné síti. Do budoucna se s teplárnami počítá i jako s úložišti přebytků elektřiny. Pokud bude silný vítr a svítit slunce, bude v rozvodné sítě více energie, než půjde v danou chvíli spotřebovat. Teplárny by mohly tento proud, který by jinak přišel vniveč, využít k ohřívání vody. V porovnání se zamýšlenou stavbou obřích bateriových úložišť se jedná o jedno z nejjednodušších a nejlevnějších řešení.
Plynové elektrárny a jejich možnosti v ČR
Ačkoliv se s plynem po roce 2050 počítat nedá, donedávna jeho nízká cena v kombinaci s drahými povolenkami nahrávala paroplynovým elektrárnám. Ty jsou v Česku celkem tři, o dalších se pouze uvažovalo. Elektřina z nich může byla historicky v nákladech na provoz, palivo a povolenky levnější, ekonomika provozu byla ale vždy složitější. Než stavět nové plynové elektrárny, které navíc po roce 2050 nemají perspektivu, je pro energetické společnosti výhodnější používat již funkční uhelné.
Jejich výhodou, ale i důvodem, proč se prakticky nebudují, je jejich rychlá výstavba. Proto se s investicemi vyplatí počkat. Důvodem je i možnost státní podpory, pokud budou sloužit hlavně jako záložní zdroje k obnovitelným zdrojům. Trh s elektřinou směřuje k tomu, že v dobách nižší spotřeby a vysoké výroby z větrných a solárních elektráren, i v době dostatku elektřiny z jaderných elektráren, nebude mít smysl paroplynové elektrárny využívat. Proto by se jejich výstavba měla vyplatit, i pokud poběží jen po část roku.
Odhadem 80 % plynu se do Česka doveze z Ruska. Část plynu, hlavně toho dovezeného ze západu, se ale vyváží. A to především na Slovensko – a naopak, část plynu přivezeného ze západu původně pochází z Ruska. Proto se podíl ruského plynu pohybuje zhruba mezi 80 a 90 procenty. Většina uváděných čísel je zkreslena zanedbáním některého z vlivů.
Kolik bude transformace stát?
Celkové náklady na transformaci českého teplárenství a plynárenství se odhadují do roku 2030 na desítky miliard korun, podle Teplárenského sdružení ČR by mohlo jít až o 100 miliard korun.
