Víc než 1,6 milionů domácnosti v Česku má doma teplo díky centrálnímu vytápění, které dnes většinově stojí na spalování uhlí. Co se bude změní, až výroba tepla přejde na nízkouhlíkové technologie? Budeme v Česku vyrábět teplo z vodíku? A jak se na transformaci dívají výrobci a distributoři tepla v Česku? V dalším dílu našeho podcastu Energie bez emisí jsme zpovídali Martina Pacovského, předsedu představenstva společnosti Pražská plynárenská, a.s..
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
Čím budou lidé topit, až v Česku skončí éra spalování uhlí? Šéf pražské firmy, která teplo vyrábí a přivádí do domácností, sází na pokračování zemního plynu.
“V příštích deseti, patnácti letech to bude klíčový zdroj vytápění. Nějakou roli budou mít menší tepelná čerpadla a do budoucna vodíkové technologie. Ale ve velkém městě, jako je Praha, nevidím moc jiných alternativ v kratším horizontu. Plyn a teplo teď patří k sobě,” říká Martin Pacovský.
Zemní plyn je jistota
A co se bude muset změnit? V první řadě je potřeba na větší objem plynu připravit přenosovou soustavu. “Očekáváme větší spotřebu zemního plynu, takže dimenzujeme soustavu na větší objem,” potvrzuje manažer a energetický expert, který platí v tuzemsku za jednoho z průkopníků zelené energetiky. Spojil s ní své jméno už v začátcích své kariéry, kdy působil ve skupině ČEZ, a nevzdal se jí ani poté, co začal sám investovat do pivovarnictví.
A směrem k bezemisnímu fungování velí i v čele Pražské plynárenské, kam nastoupil na jaře roku 2021. “Jednak chceme uhlíkově neutrální provoz samotné firmy, jednak je to samozřejmě i otázka zemního plynu v našich potrubích. Máme projekty na přimíchávání vodíku, chceme tedy nakupovat emisně čisté zdroje a přimíchávat je k plynu,” vysvětluje Martin Pacovský hlavní směry udržitelné politiky klíčového dodavatele tepla, který obsluhuje velkou část pražských a středočeských domácností.
Nový zdroj na obzoru: čistý vodík
Vodík stále častěji skloňují firmy i státy jako alternativní technologii výroby tepla i energie. Česká republika dokonce v letošním roce přijala vodíkovou strategii, která základně udává směr tomu, kde a v jakých oblastech má v Česku vodík potenciál. Jednou z možností je právě jeho přimíchávání do zemního plynu, který je sice méně emisně náročný než uhlí, ale pořád není bezemisní. V kombinaci s vodíkem se jeho uhlíková stopa může dál snížit.
“Vláda schválila vodíkovou strategii teprve nedávno, je v ní spousta nápadů, ale i ve strategii stát počítá s importem vodíku ze zahraničí, protože se u nás nedá vyrobit. Nákup je otázka nabídky a poptávky, jsou státy, které chtějí být exportéry. Já osobně vidím riziko v přepravě, ale bavíme se o technologii, kterou známe dnes, ne o té, kterou budeme mít za třicet let.”
– Martin Pacovský
Jak ale upozorňuje Martin Pacovský, zapojení vodíku ve velkém je spíš otázkou vzdálenější budoucnosti, a to nejen při výrobě tepla. Před jeho masivním zapojením totiž bude potřeba vyřešit, jak se bude vyrábět, aby jeho uhlíková stopa byla skutečně nízká – vodík totiž může vznikat s využitím obnovitelných zdrojů energie, a pak je zcela čistý (tzv. zelený), ale také třeba jako vedlejší produkt chemiček, a pak jeho uhlíková stopa roste. A právě s metodou výroby souvisí i to, kde a za kolik se vodík bude vyrábět a jak se bude vozit.
“Většina strategií říká, že se má vodík spotřebovat tam, kde se vyrobí, protože přeprava je náročná. Bude to spíš část energetického mixu, jehož součástí bude i nadále zemní plyn, ale třeba i energetické úspory, domácí fotovoltaika na střeše a další opatření, která sníží celkově potřebu energie v domácnostech,” upřesňuje svůj pohled na budoucnost teplárenství energetický expert.
Změny si v každodenním životě ani nemusíte všimnout
Podle šéfa Pražské plynárenské si lidé v každodenním životě změn ani nemusejí všimnout. “Fyzické změny třeba v Praze budou minimální. V Praze se asi nebude přecházet na tepelná čerpadla, to si třeba na Starém Městě neumím představit,” ubezpečuje pražské rezidenty.
Co se týče cen tepla, přechod na zelenější energetiku se podle něj neobejde bez rozumného nastavení cen emisních povolenek a zřejmě ani bez přímých finančních subvencí. Ty by podle něj měly dočasně pomoct transformaci s výhledem na to, že se postupně opět zapojí tržní mechanismy. “Nový evropský balíček Fit for 55 počítá s fondem podpory tohoto přechodu, ale něco to bude stát. Nepochybně tu vznikne nějaká dotační politika. V zájmu všech je jít cestou ozelenění energetiky a je správně, když to stát podpoří.”
Kde všude se zkouší vodíkové autobusy nebo vlaky? Je správně, když si Evropa stanoví ambiciózní cíle, jak je představuje třeba Green Deal? A jak se jako manažer srovnává Martin Pacovský s velkou transformací celého odvětví? Dozvíte se v našem podcastu.
CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.
Energie bez emisí
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastech, Spotify, YouTube, Podcastech Google a Anchoru.
