Evropa ekonomicky pokulhává za USA i Čínou, doplácí tak na dvě zásadní chyby z minulosti. Příliš se spoléhala na ruský zemní plyn a nedostatečně rozvíjela jadernou energetiku. Podle předsedy Mezinárodní energetické agentury Fatiha Birola bude teď kvůli tomu potřebovat nový a kvalitní plán pro průmysl. Řekl to v rozhovoru pro magazín Financial Times.
Evropa má ve srovnání s Čínou a USA dva zásadní deficity. Tím prvním je převládající zaměření průmyslu. Zatímco v obou ostatních velmocích už má silnější zastoupení průmyslová výroba týkající se nových bezemisních technologií, jako jsou třeba solární a vodíkové instalace, elektroauta nebo zařízení pro ukládání energie, v Evropě se průmysl stále zaměřuje spíš na činnosti, které jsou spojené s využitím fosilních paliv.
Druhý zásadní problém, který ale s tím prvním úzce souvisí, jsou drahé energie. Cena elektřiny v evropských zemích je typicky dvoj- až trojnásobná v porovnání s USA. To brzdí modernizaci ekonomiky a odrazuje nové investory.
Evropě se v posledních dvou letech podařilo zásadně snížit závislost na dodávkách ruského zemního plynu, jeho podíl na celkových dodávkách klesl ze 40 % před válkou na současných asi 15 %. Pomohly dodávky LNG i nižší spotřeba, vloni se v evropských zemích poprvé vyrobilo víc energie ve větrných elektrárnách než právě s použitím fosilního plynu. Další úlevu přinesly i nově instalované fotovoltaické zdroje.
Váznou debaty o jádru
Zato debaty o rozvoji jaderné energetiky jsou stále plné zásadních rozporů, všímá si Financial Times. Na jedné straně stojí státy, které si svou dekarbonizaci bez jádra neumějí představit, jako je Francie, Maďarsko nebo Česká republika. Na druhé straně stojí státy jako Německo, Rakousko a Lucembursko, které vidí podporu jaderné energetiky jako příliš drahý a riskantní podnik.
Realita je ovšem taková, že by nové jaderné zdroje nejspíš výrazně usnadnily dekarbonizaci ekonomiky a dosažení klimatických cílů. Evropa se zavázala snížit emise CO2 o nejméně 55 % ve srovnání s rokem 1900 do roku 2030. Největší podíl na emisní zátěži má přitom právě energetika. V nejbližší době tak bude nejspíš pro jádro potřeba najít nějaký pragmatický přístup, jak začíná znít od některých vrcholových politiků, uzavírá Financial Times.
