Průmyslové firmy v Evropě budou nejspíš moct zužitkovat zachycené uhlíkové emise. Technologie pro zachytávání CO2 zatím nemá jednotný rámec, ne vždycky se dají započítávat do snižování uhlíkové stopy a nejsou ani jasná pravidla pro ukládání nebo další využití zachyceného uhlíku. Se zachyceným CO2 by se přitom mohlo obchodovat, což by pro průmysl mohlo znamenat další zdroj financí.
Oxid uhličitý může sloužit jako vstupní surovina v chemickém průmyslu nebo ve výrobě některých leteckých a lodních paliv. Pokud by měl původ v CO2 zachyceném v rámci dekarbonizace průmyslových provozů, mohl by se také pozitivně započítávat do celkové emisní stopy firem. Pro takové řešení ale zatím chybí jasná pravidla a také trh, který by určoval cenu takové komodity.
Právě k ustavení trhu se zachyceným uhlíkem směřují nové návrhy Evropské komise. Podle ní by tržní řešení mohlo pomoct zachytit a odstranit z atmosféry ročně až 50 milionů tun CO2 k roku 2030 a až 450 milionů tun CO2 k roku 2050. Zachytávání uhlíku by mohlo pomoct s vyrovnanou emisní bilancí u sektorů jako zemědělství, doprava nebo některé druhy průmyslu, u kterých je zatím plná dekarbonizace těžko dosažitelná.
Úložiště, přeprava i povolenky
K tomu, aby se zachycený oxid uhličitý dal kupovat a prodávat jako jiné komodity, je ale kromě nových pravidel potřeba i nová infrastruktura, tedy zařízení, ve kterém by se plyn mohl ukládat nebo přepravovat. Zatímco dnes je nejběžnějším způsobem zachytávání emisí CO2 sázení stromů, čímž dochází k přirozenému ukládání oxidu uhličitého do půdy, průmysl testuje i vlastní technologie. Některé z nich míří přímo na zachytávání oxidu uhličitého z atmosféry.
Do budoucna by se CO2 zachycené těmito technologiemi mohlo započítávat do schématu emisních povolenek. Zachycené uhlíkové emise by tak pro firmy představovaly zdroj příjmů. Takové řešení ale předpokládá, že bude existovat exaktní nástroj, díky kterému půjde změřit skutečný rozdíl ve vypuštěných a zachycených emisích. Právě měření emisní stopy bylo v minulosti zdrojem rozepří a kontroverzí. Další obavy se týkají toho, co se bude se zachyceným uhlíkem dít dál. Pokud by se totiž uvolnil do atmosféry v pozdější fázi cyklu, nedocházelo by ke snižování emisí, ale pouze k jejich odložení v čase.
Na druhou stranu existují i jiné možnosti, jak umožnit tržní obchod se zachyceným CO2, aniž by se muselo zasahovat do křehkého kompromisu ohledně emisních povolenek. Oxid uhličitý může mít vlastní obchodní pravidla a burzy, jako má třeba ropa, plyn nebo vodík. Komise připouští, že hledání vhodného řešení ještě zabere čas, a bude tak nejspíš úkolem pro novou politickou reprezentaci vzešlou z červnových evropských voleb.
