V Evropě přibývá měst, která nepočítají s dalším velkým rozvojem osobní automobilové dopravy. Příčin je hned několik. Počet osobních aut se v evropských zemích od devadesátých let téměř zdvojnásobil a objektivně je těžké takové množství vozů někam naskládat. Města se zároveň vypořádávají s novými problémy, které přináší změna klimatu, řeší například horko, sucho a prach. A v neposlední řadě se stále víc řeší i míra stresu, který osobní automobilová doprava způsobuje všem účastníkům dopravního provozu.
Paříž plánuje zakázat osobním autům cestování po centru města k roku 2024. V roce 2019 totéž udělalo norské Oslo a dokonce už v roce 1997 belgický Gent. V Berlíně se diskutují plány občanské iniciativy, která chce vytvořit největší městskou zónu bez aut na světě. Průmyslový Birmingham chce své hlavní dopravní tepny postupně přebudovat na zelené plochy. Miláno, město s jednou z nejvyšších koncentrací znečištění, zavádí přísnější rychlostní limity a omezuje celkovou plochu silnic. V centru Amsterodamu zužují dopravní pruhy, aby od jízdy autem odradili každého, kdo tudy jet nemusí.
To jsou jen příklady opatření, která přijímají starostové a radní napříč evropskými metropolemi. Příčinou je zpravidla prostý fakt, že aut je příliš a celkové náklady na řešení potíží, které jsou s nimi spojené, zkrátka převyšují výhody. Bilance se přitom v neprospěch aut zhoršuje s tím, jak se výrazněji projevují změny klimatu. Větší teplo, méně srážek, víc tropických dní a nocí – to vše jsou situace, které vyžadují od vedení radnic řešení, často v podobě ozelenění veřejného prostoru, vysázení stromů, snížení prašnosti v ulicích. To logicky omezuje prostor právě pro auta.
Nejen zákazy, ale úplná změna plánů
Většinou nejde o jednostranné zákazy, ale spíš o celkový obrat v přístupu k městské dopravě. Tak například zmíněné Oslo využilo zákazu vjezdu aut do centra k tomu, aby nově vzniklý volný prostor vybavilo městským mobiliářem. Lavičky a zeleň motivují k procházce, a to se ukázalo i jako ekonomicky přínosné. Obchodům v centru se zvýšila návštěvnosti asi o 10 %. Podobnou zkušenost má španělské Ponteverdo, které zakázalo vjezd do centra už v nultých letech. Díky poklesu emisí a zlepšení kvality života se do centra přestěhovalo na 12 000 nových obyvatel.
Dalším obvyklým nástrojem je zkvalitňování veřejné dopravy nebo podpora jízdy na kole. To byl třeba případ zmíněného Gentu, kde ruku v ruce s omezením aut v historickém centru vybudovali na 300 km cyklostezek, samozřejmě nejen v centru samotném, ale i v propojených městských částech, tak, aby se městem dalo pohodlně projet na kole. Zkušenosti z Gentu jsou zajímavé i v tom, že se jedná o historické město s největší koncentrací chráněných památek v Belgii. Ochrana památek a proměna městské dopravy se v tomto případě prokazatelně nevylučují.
Chůze pěšky a jízda na kole není pro každého. Německý Freiburg proto svou strategii staví na hromadné městské dopravě a přizpůsobuje téhle myšlence celé územní plánování. K jízdě MHD mimo jiné motivuje tím, že zpřísňuje rychlostní limity v celém městě. Devět z deseti obyvatel Freiburgu dnes bydlí v lokalitě, kde je maximální povolená rychlost do 30 kilometrů za hodinu, v důsledku čehož je pohyb veřejnou dopravou příjemnější a výhodnější.
Auta dost možná způsobují depresi
Kapitolou samou o sobě je potom dopad automobilové dopravy po městě na lidské zdraví. Zatímco o dopadech na ovzduší toho víme poměrně hodně, a taky se díky přísnějším technickým standardům podařilo automobilkám emise v mnoha ohledech snížit, méně probádané jsou důsledky automobilismu na lidské zdraví, včetně toho psychického. V loňském roce vznikl mezinárodní žebříček 36 měst, ve kterých je řízení nejvíc stresující. Dominují mu sice především asijské metropole, za pozornost ale stojí fakt, že Paříž skončila na druhém místě a Londýn na osmém.
Studie King’s Colleague of London z roku 2020 upozornila na překvapivou souvislost koncentrace automobilové dopravy a výskytu klinické deprese. Pravděpodobně ji má na svědomí oxid dusičitý, tedy látka běžně vznikající při spalování. Detailnější pohled pak ukázal, že jen malé navýšení koncentrace emisí ze spalovacích motorů může vést k výraznému zhoršení duševního zdraví. Konkrétně se při zvýšení koncentrace o 5 mikrogramů na metr čtverečních zhoršila pravděpodobnost klinické deprese o celých 18 %.
Když se do změny vloží samotní lidé, může být i zábavná
Svérázný projev občanské veřejnosti si nedávno zažil Londýn, kde vloni nezávislá iniciativa vyzvala místní obyvatele, aby se pokusili “oživit” některé z parkovacích míst, kterých je v britské metropoli víc než milion. Na různých místech tak během jednoho dne vyrostly takzvané parklety – zkrátka místa pro “zaparkování”, klidný odpočinek lidí – s dětskými koutky, mikrokavárnami, květináči, prostory pro sezení nebo ochlazení.
Podobně tvořivě si poradil autor malé městské zahrádky, která padla kvůli regulaci parkovacích míst v britském Coventry. Když o svůj zelený koutek přišel, rozhodl se ho znovu vypěstovat na střeše své odstavené dodávky. Květináči v autě chce podle svých slov lidem ukázat, že je absurdní, kolik prostoru ve městech zabírá infrastruktura pro auta.
