Ukládání energie bude s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů stále důležitější součást designu elektroenergetické soustavy. V současnosti se nejčastěji používají relativně malá úložiště, která jsou schopná energii uchovávat po omezenou dobu. Na trhu jsou k dispozici i technologie, které zvládají ukládat energii v řádech dní, týdnů, měsíců či dokonce mezi sezónami. Jejich zapojení je ale omezené, a to především z finančních a kapacitních důvodů.
Takzvaná LDES (long duration energy storages) úložiště jsou obecně považovaná za klíčový článek úspěšné modernizace a dekarbonizace energetiky, mohou hrát také zásadní roli v zajištění bezpečnosti energetických dodávek. Jejich hlavní výhodou je, že umožňují skladovat přebytkovou energii ze solárních a větrných zdrojů, která je pak k dispozici pro dobu, kdy “nesvítí a nefouká”, a to i mezi sezónami. Mezi LDES úložiště se řadí technologie, které k ukládání energie využívají teplo (včetně méně známých solných baterií), chemické a elektrochemické reakce (včetně takzvaných redoxních baterií) nebo využívají mechanickou energii (jako přečerpávací elektrárny nebo takzvané gravitační baterie).
Technologie jsou, chybí právní a ekonomický rámec
Jedna z úrovni, která zatím není dořešená, je právní rámec pro uplatnění těchto technologií v praxi. Plošné nasazování by krom jiného vyžadovalo dořešit, jakým způsobem bude nastavená odpovědnost a ekonomické vztahy mezi výrobci elektřiny a provozovateli úložišť, a to zase může ovlivnit otázku, jestli se stavba dlouhodobého úložiště vyplatí spíš tomu, kdo chce ze svých zdrojů živit svůj výrobní závod, anebo spíš tomu, kdo dnes do dané továrny vede elektřinu skrze elektroenergetickou infrastrukturu. Pro takové úvahy zatím nejsou dané ani evropské, ani české “koleje”.
Od roku 2019 do vývoje LDES úložišť směřovaly soukromé investice o hodnotě cca 58 miliard USD, což vedlo k úspěšnému rozvoji řady konkurujících technologií. Teď je ale problém “škálování”, tedy přerod od relativně úspěšného garážového projektu do výroby, která bude schopná plošného nasazení především v průmyslu, energetice a obecně v procesech náročných na energie. Podle odhadů profesní asociace, která LDES technologie zastupuje, si to vyžádá další investice o hodnotě asi 4 bilionů dolarů, má to ale potenciál přinést do roku 2040 úspory v řádu stovek miliard USD na straně uživatelů. Další urychlení by podle nich přinesla přímá podpora technologického rozvoje nebo změna pravidel pro účtování plateb za elektřinu, která by kromě samotné výroby zahrnovala také kapacitu pro ukládání.
