Budovy vyprodukují celosvětově asi 36 % celkových emisí CO2, v Česku ještě asi o dva procentní body víc. Jak je to možné a kde se v našich domech a bytech berou skleníkové plyny? Jak s tím pomáhají moderní přístupy ve stavebnictví a kde u nás potkáme příklady dobré praxe? Povídali jsme si s docentem Antonínem Lupíškem, který řeší udržitelnou výstavbu z pozice ředitele pro vědu a výzkum na Centru pro energeticky efektivní budovy při ČVUT.
Doposud platilo, že hlavním zdrojem emisí skleníkových plynů včetně CO2 byl samotný provoz budov, tedy jejich vytápění a spotřeba elektřiny. To se ale mění s tím, jak větší slovo dostávají obnovitelné zdroje nebo energeticky efektivní řešení. “Budovy s téměř nulovou spotřebou energie s vlastními zdroji produkují málo CO2 ze spotřeby, ale roste podíl právě té výroby, tedy toho, že mám v budovách zapracovaný cement, ocel, různé tepelné izolace, kde je skelná nebo kamenná vata,” potvrzuje docent Lupíšek změnu trendu.
PUSŤTE SI CELÝ DÍL na Apple podcastech, Spotify, Podcastech Google nebo Anchoru.
Ve stavebnictví tedy roste důraz na nové přístupy k materiálům, které by pomohly emisní stopu snížit. “Cest je víc. Přímo ve výrobě je možné nahrazovat paliva. Tam, kde to jde, je možné fosilní paliva nahradit elektřinou z obnovitelných zdrojů, ale běží i výzkum, jak vyrábět ocel bez využití uhlí, které se nahradí vodíkovým cyklem. Dalším trendem je oběhové hospodářství, hledají se způsoby, jak nahradit primární surovinu nějakým recyklátem, aniž by se to dotklo kvality a vlastností výsledku. Ne vždycky to pomůže přímo s CO2, ale zase se tím šetří odpad, nebo se pak nemusí otevírat nové kamenné lomy,” vysvětluje výzkumník.
Roste taky zájem o dřevostavby, podle Antonína Lupíška ale nemá smysl vsázet na dřevo jako na hlavní surovinu – prostě proto, že ho pro naše potřeby nebude nejspíš dost. “Budoucnost podle mě není v jednom materiálu, ale v chytřejším využití toho, co máme k dispozici,” popisuje svůj přístup. “Dnes se u nás postaví stovky prefabrikovaných dřevěných rodinných domků, doposud se to týkalo hlavně menších staveb, teď se zkouší i větší bytové domy. Ale asi budou vznikat i kombinované stavby s nosnou konstrukcí třeba ze železobetonu a příčkami ze dřeva.”
Víc než stáří budovy hraje roli bohatý kraj
Sám upozorňuje na to, že jsou v současnosti velké rozdíly v energetické efektivitě, emisní náročnosti a tímpádem i ekonomické zátěži podle toho, jak bohatý je daný kraj, kde stavba stojí.“Situace se značně liší podle ekonomické situace v regionu. Ve větších městech jsme už dnes s energetickými úsporami na dobré úrovni, protože tu sídlí movitější obvyatelé, kteří si zateplení nebo jinou formu úspor mohli dovolit. V regionech a v menších obcích je často kvalita horší,” upozorňuje výzkumník.
Neplatí přitom jednoduché pravidlo, že čím starší dům, tím horší. Část nových vlastníků po revoluci totiž investovala nemalé prostředky do celkové rekonstrukce, což se jim dnes vyplácí. “Dá se říct, že budovy postavené koncem devadesátých let jsou na tom lépe než koncem osmdesátých, dneska jsme ve standardech ještě dál. Už na konci minulého režimu byly normy na obálku budov lepší, stávající stav souvisí spíš se změnou vlastníků později v devadesátkách. Když člověk získal dům, o který se 40 let nikdo nestaral, tak se rekonstrukce dělala pořádně, aby ta úroveň byla lepší než předtím,” říká Antonín Lupíšek.
Města mohou být důležitý tahoun změny
A zájem o rekonstrukci či úsporná řešení stále roste. “Je tu jak zájem, tak trend. První příčina je generační, mladší generace mají větší cit pro ochranu životního prostředí a podporují to. Další motivací je shoda na evropské úrovni, že se emise budou snižovat napříč sektory. Zvyšuje se i tlak z bankovního sektoru, banky vyhodnocují a reportují, do jaké míry jsou jejich portfolia zelená,” vysvětluje vědec, který řídí výzkum v centru, jež právě s vymýšlením technologických, ekonomicky efektivních a celkově udržitelných řešení pomáhá.
“Pracujeme s malými i většími městy, někde mají osvícené radní, kteří chtějí jít příkladem a snaží se něco dělat na úrovni města. Ale stejně tak se bavíme s domkaři i investory,” potvrzuje zájem o spolupráci na straně veřejného i soukromého sektoru. Právě zlepšení na úrovni městské zástavby vnímá jako silnou výhodu a příležitost, v Česku totiž ve městech žije přes 75 % obyvatel, víc než v Evropské unii v průměru. “Hustěji osídlené území je efektivněji využívané, bytový dům je kompaktnější a už jen z toho titulu potenciálně energeticky efektivnější, také proto, že se sdílí využívání infrastruktury,” přibližuje hlavní výhody.
První vlaštovky už stojí
Pro konkrétní příklady nemusíme chodit daleko. “Máme projekt s Kladnem, kde pomáháme budovat takzvaně energeticky plusové čtvrti, tam je dobrá zkušenost i dobrá vůle. Z veřejného sektoru bych asi jmenoval pražské učiliště a gymnázium na Českobrodské. To je projekt, který nedávno získal několik ocenění.”
“Budova pochází ze 70.let, byl opláštěný panely z hliníku a skla a ta budova vypadala už velmi omšele byla v posledních letech už ekonomicky i energeticky neefektivní i z hlediska vnitřního prostředí. Praha se ji rozhodla rekonstruovat na energeticky plusovou budovu. Měli jsme to štěstí s tím pomáhat, jsou tam některé naše technologie, pomáhali jsme i s energetickým konceptem a ve výsledku je ta budova skutečně energeticky plusová. Na obvodu jsou naše dřevěné panely, má instalované vlastní zdroje energie, má vlastní úložiště energie, hospodaření s vodou, popínavá zeleň na fasádách, celkově se architektura i vnitřní prostředí zvedlo. Z toho mám radost,” říká docent Lupíšek z ČVUT s tím, že podobných spoluprací má univerzitní centrum celou řadu.
Budoucnost je ve sdílení a chytrých řešeních
Budoucnost stavebnictví vidí v kombinaci faktorů. “Úspora energií bude velké téma na všech frontách, ale nevidím jedno hlavní téma. Nečekám návrat k nízkým cenám energie. Stejně tak je ale téma snižování uhlíkové stopy, využití přírodních materiálů, nejen dřeva, ale i konopí nebo jiných přírodních vláken. Bude se měnit i forma, protože mezigeneračně se způsob bydlení liší. Čekám i důraz na komunitní nebo sdílené bydlení, protože s prací na dálku se mění i užívání bytů,” zmiňuje hlavní trendy. Naopak neočekává masivní odpojování jednotlivých domů od energetických sítí a instalaci plně soběstačných řešení.
“Myslím, že to nebude tak, že by se v následujících 5-10 letech začali lidé masivně odpojovat od sítě, nemáme dostatečné úložné kapacity, aby to bylo možné. Existují jednotlivé domy, ale ta řešení jsou poměrně nákladná. Izolace od celku většinou nebývá výhodná. Nicméně myslím, že záložné systémy pro dočasné vykrytí určitě uvidíme, to ostatně platí už teď, že si lidé k fotovoltaice instalují i baterii, která jim zajistí soběstačnost po část roku. Myslím, že větší téma bude třeba soběstačnost na úrovni čtvrtí, k tomu ostatně směřuje i koncept energetických komunit,” uzavírá docent Antonín Lupíšek z ČVUT.
Je pravda, že v zateplených domech je často horší vzduch a musí se víc větrat? Co je pravdy na tom, že v Česku máme doma přetopeno nebo že se nedají stavět vyšší stavby ze dřeva? A proč Dánové nebo Holanďani nemají problém s nižšími teplotami, než je běžné u nás? Pusťte si celý rozhovor v nové epizodě našeho podcastu.
CHCETE DOSTÁVAT nové díly, články a přehledy do mailu? Napište se do našeho newsletteru a nic vám neuteče.
Energie bez emisí
Podcast projektu Energie bez emisí přináší rozhovory s výraznými a inspirativními osobnostmi a odborníky ze světa bezemisní energetiky, obnovitelných zdrojů i nových technologií. Pustit si nás můžete na Apple podcastech, Spotify, YouTube, Podcastech Google a Anchoru.
